Charakteristiky ekologických řad a edafických kategorií

 

Řada extrémní (1,6 %):

Sdružuje stanoviště s kritickými podmínkami pro růst dřevin. Ty mají zakrslý nebo značně omezený vzrůst a patří do kategorie lesů ochranných. Extrémní polohy se slabě vyvinutou půdou představují hlavně skalnaté výchozy hornin a skalní města, sutě, skalnaté hřebeny, srázné svahy, dále pak klimaticky extrémní stanoviště klečového vegetačního stupně a smrkového vegetačního stupně pod horní hranicí lesa. Klimaxová vegetace, která je typicky vyvinuta v živné, případně v kyselé ekologické řadě, je v důsledku extrémních stanovištních podmínek do značné míry pozměněna. V často přirozeně rozvolněných porostech se může silněji uplatnit borovice a bříza, v nižších vegetačních stupních (hlavně na bohatších substrátech) dub pýřitý, dřín, břek, muk, mahalebka aj.

X – kategorie bazická zakrslá: Patří do ní xerothermní stanoviště extrémní povahy na vápencích, dolomitech, vápnitých opukách, slínech, spraši a na ultrabazických horninách čedičového typu. Na karbonátových horninách je půdním typem většinou rendzina, na karbonáto-silikátových horninách pararendzina, na čedičích ranker. Půda je většinou mělká, silně vysýchavá. Dřeviny mají podprůměrnou bonitu a porosty jsou rozvolněné.  Funkce lesa je ochranná, ekologické účinky porostů protierozní i klimatické (ochranný zápoj). Přirozená obnova slabá (buk v 3. - 4. lvs).

Z – kategorie zakrslá: Zaujímá stanoviště extrémní povahy na kyselých, neutrálních až nekarbonátových bazických substrátech, většinou na vrcholech, hřebenech a příkrých, někdy suťovitých svazích. Vzrůst dřevin je celoplošně zakrslý. Půdním typem je na nejzakrslejších stanovištích ranker až litozem, jinak rankerová kambizem s přechody k podzolu, v 6. LVS převažuje kryptopodzol, v 7. a 8. LVS modální horský podzol. Půda je zpravidla mělká, většinou silně kamenitá, kromě horských poloh suchá. Patří sem i stanoviště s normální půdou, ale se zakrslostí způsobenou klimaticky - hřebenový a vrcholový fenomén. Bonita dřevin je silně podprůměrná - ve vztahu k normálním porostům zakrslá.

Y – kategorie skeletová: Je na extrémně kamenitých až balvanitých či suťovitých svazích až hřbetech (obsah skeletu min 80 %). Vzrůst dřevin není celoplošně zakrslý, ale občas mozaikovitě ano, bonita dřevin je celkově podprůměrná, ale mozaikovitě může být až nadprůměrná (rokliny). Půda bývá mělká, silně skeletovitá až skeletová a je až čerstvě vlhká. Půdním typem bývá většinou ranker a litozem.

Souhrnný přehled

Kód edafické kategorie	Názvosloví EK	Bazická saturace [BS, %] v půdním horizontu A	Vodní režim	Skelet > 3 cm	Půdní taxony
X	bazická zakrslá	> 50 %	suchý	0 - 100 %	LI, RN, RZ, PR, CE
Z	zakrslá	< 50 %	suchý/omezený/normální	0 - 100 %	LI, RN, KP, PZ, RG, (KAs-d)
Y	skeletová	< 50 %	omezený/suchý/normální	> 80 %	LI, RN, RG

Soubory lesních typů - dílčí tabulka:

	X	Z	Y
10		10Z
9		9Z
8		8Z	8Y
7		7Z	7Y
6		6Z	6Y
5		5Z	5Y
4	4X	4Z	4Y
3	3X	3Z	3Y
2	2X	2Z	2Y
1	1X	1Z
0	0X	0Z	0Y

 

---

Řada kyselá (34,6 %):

Sdružuje stanoviště kyselých, živinami chudě až sotva průměrně zásobených půd. Půdy jsou většinou geneticky dobře vyvinuté, dobře provzdušněné. Humifikace organických látek je zlepšená. Bonita dřevin je průměrná až podprůměrná. Porosty nejsou nadměrně ohrožovány větrem a sněhem. Povrch půdy příliš rychle nazabuřeňuje, což umožňuje relativně úspěšnou přirozenou obnovu lesa.

M – kategorie chudá: Zahrnuje nejchudší stanoviště kyselé řady, většinou na živinami nejméně zásobených půdotvorných substrátech. Vyskytuje se hlavně na vyklenutých tvarech terénu, tedy na hřebenech, hřbetech, kupách a horních částech svahů. Půdy jsou většinou mělké, nejvýše středně hluboké, značně až silně skeletovité. Kromě horských poloh jsou vysychavé. Půdním typem je většinou dystrická kambizem podzolovaná, případně až podzol arenický. V horských polohách je to kryptopodzol nebo modální horský podzol. Bonita dřevin je podprůměrná.

K – kategorie kyselá: Je základní kategorií kyselé řady a charakterizuje její průměrné vlastnosti. Terénní tvary nejsou příliš exponované, jsou to hlavně svahy a někdy mírně zvlněné plošiny. Půdy jsou převážně středně hluboké, s proměnlivou příměsí skeletu. Většinou jsou čerstvě vlhké až mírně vlhké. Převažujícím půdním typem je oligotrofní modální kambizem, v 6. LVS kryptopodzol, v 7.a 8. LVS modální horský podzol. Bonita dřevin je průměrná.

I – kategorie kyselá hlinitá: Je uléhavou obdobou kategorie K na minerálně chudších a kyselých, převážně pleistocenních sedimentech hlinitého charakteru - případně na přechodu k řadě oglejené. Jsou to hlavně sprašové a polygenetické hlíny s přechody k sedimentům písčitohlinitým až jílovitohlinitým, mnohdy s příměsí skeletu. Vyskytují se většinou na plošinách a plochých úpatích svahů a na velmi mírných svazích. Charakteristickým znakem půdy je její uléhavost a zhoršená propustnost pro vodu. Půdním typem je většinou luvizem, případně kambizem luvická či oglejená. Půda bývá slabě oglejená. Bonita dřevin je průměrná. Zvláště na oglejených půdách se zvyšuje ohrožení porostů větrem a sněhem.

N – kategorie kyselá kamenitá: Je charakteristická silně kamenitou půdou - nad 50 %. Také značnou část povrchu půdy většinou pokrývají kameny nebo balvany. Často se vyskytuje na hřebenech a hřbetech nebo na příkrých svazích. Kromě horských poloh bývá půda na slunných svazích značně vysychavá, na strmých svazích je většinou čerstvě vlhká. S narůstajícím sklonem svahu se zvyšuje exponovanost stanoviště. Půdní typy jsou obdobné jako u kategorie K, ale vždy se jedná o jejich silně skeletovité variety a o přechody k rankerům. Bonita dřevin je průměrná až podprůměrná. Významně se uplatňuje půdoochranná funkce porostů. Lesy na srázných svazích patří do lesů půdoochranných.

Souhrnný přehled

Kód edafické kategorie	Názvosloví EK	Bazická saturace [BS, %] v půdním horizontu A	Vodní režim	Skelet > 3 cm	Půdní taxony
M	chudá	< 10 %	omezený/normální	< 50 %	KAd-r, PZ, KP, RG
K	kyselá	10 - 20 %	normální	10 - 50 %	KA, KP, (PZ)
N	kyselá kamenitá	< 20 %	normální/omezený	50 - 90 %	RN, KAs, KPs, PZs
I	kyselá hlinitá	< 20 %	normální - illimerizace (slabě oglejený)	< 10 %	LU, KAl,KAg, (HN)

Soubory lesních typů - dílčí tabulka:

	M	K	N	I
9		9K
8	8M	8K	8N
7	7M	7K	7N
6	6M	6K	6N	6I
5	5M	5K	5N	5I
4	4M	4K	4N	4I
3	3M	3K	3N	3I
2	2M	2K	2N	2I
1	1M	1K	1N	1I
0	0M	0K	0N

 

---

Řada živná (39,0 %):

Sdružuje stanoviště živinami středně až bohatě zásobených půd. Půdy jsou většinou geneticky dobře vyvinuté, provzdušněné, kromě kategorie C většinou příznivě vlhké. Humifikace organických látek je dobrá. Bonita dřevin je nadprůměrná. Ohrožení porostů větrem a sněhem je zvýšené. Ve smrkových porostech povrch půdy silně zabuřeňuje, což zhoršuje podmínky pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa.

S – kategorie svěží: Tvoří přechod mezi živnou a kyselou řadou. Vyskytuje se většinou na vyklenutých tvarech lesa jako jsou hřbety, svahy různých sklonitostí, případně zvlněné plošiny. Na kyselých půdotvorných substrátech, kde převažuje kyselá kategorie K, se většinou vyskytuje v akumulačních tvarech terénu s příznivější vlhkostí půdy a mírně zlepšenou zásobou živin v půdě. Je také častější na stinných svazích. Půdním typem je převážně kambizem modální oligotrofní až mezotrofní. Bonita dřevin je slabě nadprůměrná až průměrná.

C – kategorie vysýchavá: Charakteristickou vlastností stanovišť sdružených do kategorie C je vysýchavost půdy. Vyskytuje se hlavně na exponovaných stanovištích, především na slunných svazích a hřebenech, často s kameny na povrchu. Chybí v horských oblastech, naopak častá je v klimaticky teplejších a sušších oblastech. Na vápencích a dolomitech převažují rendziny a kambizemě vyluhované karbonátové; na slínech, vápnitých pískovcích a břidlicích pararendziny; na bazaltech kambizemě modální eutrofní; na neutrálních horninách kambizemě modální mezotrofní. Bonita dřevin je podprůměrná až průměrná. Významně se uplatňuje půdoochranná funkce porostů. Lesy na srázných svazích patří do lesů půdoochranných.

F – kategorie svěží kamenitá: Zaujímá většinou kamenité půdy na svazích případně na hřbetech a hřebenech. Vyskytuje se také ve stinných roklích, stržích a výmolech, které nemusí být tolik kamenité. Vegetace nemá acerózní charakter (na rozdíl od kategorie A), často se vyskytují kapradiny. Půda je zpravidla čerstvě vlhká. Půdním typem je většinou mezotrofní kambizem rankerová. Bonita dřevin je mírně nadprůměrná. Významně se uplatňuje půdoochranná funkce porostů.

H – kategorie hlinitá: Vyskytuje se na živnějších polygenetických hlínách, na sprašových hlínách a spraších, případně na hlinitě zvětrávajících horninách (např. na flyši); většinou na plošinách, mírných svazích, zejména na úpatích svahů. Často se jedná o přechod ke kat. O. Půdy jsou většinou hluboké, čerstvě vlhké, mírně uléhavé. Půdním typem bývá luvizem až kambizem luvická, často s náznaky oglejení. V teplejších oblastech to bývá hnědozem, v chladnějších oblastech luvická či slabě oglejená kambizem. Bonita dřevin je nadprůměrná. Ohrožení porostů větrem a sněhem je zvýšené.

B – kategorie bohatá: Je základní kategorií živné řady a charakterizuje její průměrné vlastnosti. Terénní tvary jsou většinou vyrovnané. Jsou to svahy, ploché hřbety a zvlněné plošiny. Půda je převážně hluboká, propustná pro vodu, čerstvě vlhká, mírně štěrkovitá, dobře až bohatě zásobená živinami. Půdním typem je většinou mezotrofní až eutrofní modální kambizem. Bonita dřevin je nadprůměrná.

W – kategorie vápencová: Vyskytuje se na karbonátových horninách, tedy na vápencích různého původu, a na dolomitech - obdoba kat. B na karbonátech. Půda je středně hluboká až hluboká. Půdním typem je rendzina kambická až kambizem vyluhovaná karbonátová. Bonita dřevin je průměrná až mírně nadprůměrná. (Poznámka: Na vysýchavých stanovištích na karbonátech se jedná o specifické lesní typy kategorie C; na silně kamenitých acerozních stanovištích se jedná o specifické lesní typy kategorie A, případně J).

Souhrnný přehled

Kód edafické kategorie	Názvosloví EK	Bazická saturace [BS, %] v půdním horizontu A	Vodní režim	Skelet > 3 cm	Půdní taxony
S	svěží	20 - 30 %	normální	10 - 50 %	KA, KP
F	svěží kamenitá	20 - 50 %	normální	50 - 90 %	RN, KAs, KPs, PR
C	vysýchavá	> 20 %	omezený	< 90 %	KA, PR, CE, SE, HN, (RZ, RN)
B	bohatá	> 30 %	normální	10 - 50 %	KA, PR mocnost A < 10 cm
W	vápencová	> 50/30 %	normální/omezený	10 - 50 %	RZ, KAv pouze karbonátové horniny
H	hlinitá (svěží - bohatá)	> 20 %	normální - illimerizace (slabě oglejený)	< 10 %	HN, LU, KAl, KAg, PE, PR mocnost A < 10 cm

Soubory lesních typů - dílčí tabulka:

	S	F	C	B	W	H
9
8	8S	8F
7	7S	7F
6	6S	6F		6B		6H
5	5S	5F	5C	5B	5W	5H
4	4S	4F	4C	4B	4W	4H
3	3S	3F	3C	3B	3W	3H
2	2S	2F	2C	2B	2W	2H
1	1S	1F	1C	1B	1W	1H
0			0C

 

---

Řada obohacená humusem (javorová) (4,9 %):

Sdružuje stanoviště s půdami obohacovanými humusem, a to především ronem částic po svahu. Humifikace organických látek probíhá velmi příznivě, rovněž nitrifikace je velmi dobrá. V bylinné vegetaci se významně uplatňují nitrofilní nebo seminitrofilní druhy. Vyskytuje se na svazích, deluviích i na plochých úpatích svahů. Zásoba živin v půdě je dobrá až velmi dobrá.

D – kategorie obohacená: Je typická pro deluvia - obohacená koluvia. Hlinitá, acerozní a nitrofilní stanoviště. Svahové sedimenty, především na plochých, mírně skloněných bazích svahů, jsou převážně hlinité, někdy s příměsí skeletu. Patří sem i humusem obohacené půdy na spraších, sprašových hlínách, na hlinitě zvětrávajících horninách flyše, na slínech, opukách apod. Půdním typem jsou mezotrofní až eubazické modální kambizemě, koluvizemě, případně luvizemě a hnědozemě, často s náznaky oglejení. Na hlinitých půdách se mohou vytvořit erozivní zářezy nebo strže, na flyši a slínovcích i sesuvná území. Bonita dřevin je nadprůměrná.

A – kategorie obohacená kamenitá: Acerozní kamenitá nitrofilní stanoviště. Vyskytuje se na zahliněných sutích a silně kamenitých půdách na svazích a hřebenech, někdy i v roklích a stržích (obsah skeletu kolem 50 %). Půdním typem je silně skeletovitá kambizem mezotrofní až eutrofní a kambizem rankerová. Na karbonátových substrátech pak kambizem vyluhovaná karbonátová nebo rendzina kambická, na opukách pararendzina. Bonita dřevin je většinou nadprůměrná, na mělčích a sušších půdách průměrná až podprůměrná. Významně se uplatňuje půdoochranná funkce porostů. Lesy na srázných svazích patří do subkategorie lesů půdoochranných.

J – kategorie obohacená skeletová: Převážně acerozní sutě - javořiny. Patří do ní stanoviště extrémní povahy s nitrofilní vegetací převážně na neutrálních a bazických horninách. Jsou to především kamenité až balvanité sutě, většinou na příkrých svazích, dále silně kamenité či balvanité půdy na skalnatých vrcholcích a hřebenech, někdy i v roklích. Půdy jsou shora dobře prohumózněné, většinou vlhkostně příznivé. Vytvářejí se na živinami bohatších až bohatých substrátech. Půdním typem je převážně kambický ranker, na vápencích rendzina, na opukách pararendzina. Bonita dřevin je celkově průměrná až podprůměrná, ale občas mozaikovitě až nadprůměrná. Porosty se řadí k lesům ochranným, zcela převažuje jejich funkce půdoochranná.

Souhrnný přehled

Kód edafické kategorie	Názvosloví EK	Bazická saturace [BS, %] v půdním horizontu A	Vodní režim	Skelet > 3 cm	Půdní taxony
D	obohacená	> 50 %	normální/slabě oglejený	< 50 %	KO, KA, CE, SM, PE, PR, (AD) mocnost A > 10 cm; deluvia
A	obohacená kamenitá	> 50 %	normální	50 - 80 %	KAs, RN, PRs, RZ, (ADs)
J	obohacená skeletová (suťové javořiny)	> 50 %	normální/omezený	> 80 %	LI, RN, RZ, RG, PRs; sutě

Soubory lesních typů - dílčí tabulka:

	D	A	J
9
8
7		7A
6	6D	6A	6J
5	5D	5A	5J
4	4D	4A
3	3D	3A	3J
2	2D	2A
1	1D	1A	1J
0

 

---

Řada obohacená vodou (jasanová) (5,4 %):

Základ řady tvoří stanoviště nivních půd, obohacovaných humusem, živinami a vodou, s nitrofilní a hygrofilní vegetací. Vytvořily se na aluviálních uloženinách podél vodních toků, pravidelně nebo občasně zaplavovaných. Podél velkých řek vznikla společenstva úvalových luhů, podél menších řek a potoků údolních luhů. Specifická jsou společenstva úžlabní, která vznikla na úzkých aluviích a na ně navazujících, většinou kamenitých bází svahů, obohacovaných shora humusem a vodou. Patří sem i stanoviště v plochých údolích, úžlabinách a na bázích svahů, která jsou trvale obohacována vodou, stékající se svahů a vyvěrající z pramenů při jejich obvodu.

L – kategorie lužní: Typickým společenstvem na nivních půdách s nitrofilní vegetací, která se vytvořila v nížinách na aluviích podél velkých řek, je jilmový luh a topolový luh. Na aluviích podél řek a velkých potoků v pahorkatině a v podhůří je to potoční luh. Na luhy úzce navazují jasanové olšiny na nivních půdách s přechody ke glejům a v podhůří a horách luh olše šedé zpravidla na kamenitějších aluviích. Převažujícím půdním typem je fluvizem. Bonita dřevin může být i silně nadprůměrná. Porosty mají velký vodoochranný a ekologický význam.

U – kategorie úžlabní: Je charakteristická pro vlhké a často zároveň kamenité úžlabiny s plochým dnem vyplněným aluviálními sedimenty potoků a s nivní půdou obohacovanou humusem a živinami. Báze svahů, vytvářející úžlabinu, bývají kamenité nebo balvanité a jsou obohacovány vodou stékající se svahů. Vyskytují se tu často oglejené a glejové subtypy kambizemí a fluvizemí. Často se jedná o přechod mezi kategoriemi V a L. Bonita dřevin je nadprůměrná. Porosty mají velký význam půdoochranný a vodoochranný.

V – kategorie vlhká: Zahrnuje půdy obohacované okysličenou vodou a v ní rozpuštěnými živinami. Ta většinou stéká se svahů a vyvěrá z pramenů v závěrech plochých údolí a úžlabin. Vytváří se tu mozaika půdních typů, od trvale čerstvě vlhkých až vlhkých kambizemí až po kambizemě oglejené a glejové, přecházejících v blízkosti pramenišť a potůčků do glejů kambických. Kategorie V stojí na přechodu k řadě živné a příp. obohacené humusem. Zvláště druhovým složením porostní skladby je jí značně blízká. Na relativně chudších substrátech ustupuje nitrofilní vegetace. Na lužní společenstva navazuje v udolních plošinách specifická vlhká habrová doubrava (soubor 1V). Bonita dřevin je značně nadprůměrná. Porosty jsou silně ohroženy větrem, případně sněhem. Velký význam má vodohospodářská funkce lesa.

Souhrnný přehled

Kód edafické kategorie	Názvosloví EK	Bazická saturace [BS, %] v půdním horizontu A	Vodní režim	Skelet > 3 cm	Půdní taxony
L	lužní	> 30 %	proudící voda/glejový	-	FL, CC, GL
U	úžlabní	> 30 %	proudící voda	0 - 80 %	FL, KOg, GLf, (LUg, KAg, KAq, HNg, PEg, PRg, CC)
V	vlhká	> 20 %	proudící voda/glejový	-	KAg, KAq, PEg, KOg, PGk, CC, HN, LUg, PRg, KPg, KPq, GL, SG, (CE)

Soubory lesních typů - dílčí tabulka:

	L	U	V
9
8			8V
7	7L		7V
6	6L		6V
5	5L	5U	5V
4	4L		4V
3	3L	3U	3V
2	2L		2V
1	1L		1V
0

 

---

Řada oglejená (11,5 %):

Je vymezena především střídavým režimem půdní vody na plochých tvarech terénu, který je charakterizován přechodným zamokřením povrchových vrstev půdy v jarním období a po deštích a vyschnutím a ztvrdnutím půdy v období sucha, a to zejména v nižších polohách. Půdy bývají špatně propustné pro vodu, jsou uléhavé, nedostatečně provzdušené. Půdotvorným substrátem jsou nejčastěji hlinité až jílovité sedimenty různého původu a hlinitě zvětrávající horniny. Terénní tvary jsou ploché, umožňující přechodnou stagnaci vody na půdním povrchu. Jsou to plošiny až velmi mírné svahy, plochá úpatí svahů, mírné terénní poklesliny a plochá údolí. Často to bývají mrazové i inverzní polohy. Základním půdním typem je pseudoglej s četnými přechody ke kambizemi a luvizemi, na nejchudších stanovištích i k podzolu. V důsledku specifických podmínek půdních, hydrologických a mezoklimatických vznikají většinou odchylky od normální klimaticko–vegetační stupňovitosti. Vegetace má charakter intrazonální jedliny a přiřazuje se většinou k chladnějšímu, vyššímu lesnímu vegetačnímu stupni, než je stupeň běžný v okolí. Vitalita buku je značně snížena (zejména na kategorii P a Q), a proto se mohla v přirozené skladbě silněji uplatnit jedle, v nižších vegetačních stupních i dub, a to především dub letní. Ve vyšších vegetačních stupních byl k jedli přimíšen smrk, který nakonec převládal. Velký význam má desukční funkce lesa.

O – kategorie oglejená svěží: Je z oglejené řady živinově nejpříznivější a tvoří přechod k živné řadě (ke kategorii H). Zejména v nižších polohách je častá kambizem oglejená a luvizem oglejená či pararendzina pelická oglejená, ve vyšších polohách už převažuje pseudoglej kambický a modální. Humusovou formou je mullový až morový moder. Bonita dřevin je nadprůměrná. Zejména smrkové porosty jsou labilní a jsou silně ohroženy větrem a sněhem.

P – kategorie oglejená kyselá: Je základní kategorií oglejené řady. Převažujícím půdním typem je pseudoglej modální, nebo pseudoglej dystrický méně častá je kambizem oglejená, ve vyšších polohách i stagnoglej. Humusovou formou je moder morový nebo mor. Bonita dřevin je průměrná až mírně nadprůměrná. Zejména smrkové porosty jsou labilní a jsou ohroženy větrem a sněhem.

Q – kategorie oglejená chudá: Je kategorií chudších stanovišť. Půdním typem je převážně výrazný pseudoglej dystrický až podzol oglejený, někdy stagnoglej. Humusovou formou je mor. Bonita dřevin je podprůměrná nebo sotva průměrná.

Souhrnný přehled

Kód edafické kategorie	Názvosloví EK	Bazická saturace [BS, %] v půdním horizontu A	Vodní režim	Skelet > 3 cm	Půdní taxony
O	oglejená svěží	> 20 %	oglejený	-	PG, LUg, PEg, KAg,KAq, PRg, HNg
P	oglejená kyselá	10 - 20 %	oglejený	-	PG, KAg, KAq, LUg, KPg, KPq, PZg, PZq
Q	oglejená chudá	< 10 %	oglejený	-	PZg, PZq, PGd, KAg, KAd, KAr

Soubory lesních typů - dílčí tabulka:

	O	P	Q
9
8	8O	8P	8Q
7	7O	7P	7Q
6	6O	6P	6Q
5	5O	5P	5Q
4	4O	4P	4Q
3	3O	3P	3Q
2	2O	2P	2Q
1	1O	1P	1Q
0	0O	0P	0Q

 

---

Řada glejová (podmáčená) (2,3 %):

Je vymezena režimem půdní vody, pro který je charakteristické trvalé zamokření alespoň části půdního profilu podzemní vodou. Zaujímá většinou terénní poklesliny na plošinách a v pánvích a plochá dna údolí. Převažujícím půdním typem je glej s četnými přechody k pseudogleji, stagnogleji i k podzolu. Humusovou formou je hydromoder až hydromor. Podobně jako vegetace na stanovištích řady oglejené má i vegetace na stanovištích řady glejové charakter intrazonální jedliny a azonální olšiny. Odchylky od normální klimato–vegetační stupňovitosti jsou ještě výraznější. Až na výjimky se už v porostní skladbě neuplatňuje buk a zvyšuje se zastoupení smrku v přirozené druhové skladbě. Velmi významně se uplatňuje desukční funkce lesa a funkce vodohospodářská (hlavně u kategorie G).

T – kategorie glejová chudá: Je charakteristická podmáčenými minerálně chudými půdami, trvale zamokřenými stagnující nebo jen slabě pohyblivou podzemní vodou. Půdním typem je převážně glej planický a histický podzolovaný (na okrajích chudých rašelinišť), glejový podzol s přechody k pseudogleji nebo stagnogleji, Humusovou formou je hydromor. Bonita dřevin je podprůměrná. Porosty jsou silně ohroženy větrem, značně sněhem a zamokřením. Specifikou jsou mokřadní březové olšiny (SLT 1T).

G – kategorie glejová: Je charakteristická podmáčenými minerálně středně bohatými půdami, které jsou zamokřené mírně pohyblivou, okysličenou podzemní vodou. Půdním typem je glej modální, někdy s přechody k pseudogleji, případně glej histický. Humusovou formou je hydromoder až hydromor, někdy i hydromull. Bonita dřevin je nadprůměrná. Porosty jsou velmi silně ohroženy větrem, značně sněhem a zamokřením. Specifikou jsou mokřadní vrbové olšiny (SLT 1G).

Souhrnný přehled

Kód edafické kategorie	Názvosloví EK	Bazická saturace [BS, %] v půdním horizontu A	Vodní režim	Skelet > 3 cm	Půdní taxony
T	glejová chudá	< 20 %	glejový (rašeliništní)	-	GL, SG, (PGq)
G	glejová	> 20 %	glejový (rašeliništní	-	GL, SG, (PGq)

Soubory lesních typů - dílčí tabulka:

	T	G
9
8	8T	8G
7	7T	7G
6	6T	6G
5	5T	5G
4	4T	4G
3	3T	3G
2	2T	2G
1	1T	1G
0	0T	0G

 

---

Řada rašelinná (0,8 %):

R – kategorie rašelinná: Je natolik vyhraněná, že má charakter samostatné ekologické řady. Základním předpokladem je zhruba min. 50 cm organické vrstvy. Kategorie je dále členěna podle typu a trofie rašeliniště: na nížinných slatinách s organozemí saprickou či humolitovou jsou rašelinné olšiny 1R, na úrodnějších přechodových rašeliništích s organozemí mesickou či humolitovou jsou svěží reliktní rašelinné smrčiny - 4R, 6R, na chudších stanovištích s organozemí fibrickou kyselé rašelinné smrčiny - 3R, 7R, borová rašelinná smrčina - 5R a nejchudší rašeliniště je představováno rašelinným borem - 0R, na vrchovištích v horách s organozemí fibrickou a litickou pak vrchovištní smrčiny a kleč - 8R, 9R (V označení SLT první číslice představuje trofii, spíše než lesní vegetační stupeň: sudé číslice jsou vyhrazené pro středně bohaté - částečně nebo zcela rozložené -  rašelinné půdy, liché číslice pro nerozložené rašeliny). Organogenní sedimenty mohou tvořit až několik metrů mocná ložiska, která většinou vznikají na výstupných pramenech. Bonita dřevin je značně proměnlivá v závislosti na stupni rozkladu a mocnosti organické hmoty a na klimatických poměrech. Na dobře rozložených rašelinách je silně nadprůměrná, na nerozložených rašelinách silně podprůměrná. Chudá borová rašeliniště a vrchoviště (0R, 8R a 9R) se řadí k ochranným lesům. Ekologické funkce lesa naprosto převažují nad funkcí dřevoprodukční.

Souhrnný přehled

Kód edafické kategorie	Názvosloví EK	Bazická saturace [BS, %] v půdním horizontu A	Vodní režim	Skelet > 3 cm	Půdní taxony
R	rašelinná	< 30 %	rašeliništní	-	ORm, ORg, ORf

Soubory lesních typů - dílčí tabulka:

	R
9	9R
8	8R
7	7R
6	6R
5	5R
4	4R
3	3R
2